Barevný model RGB
RGB neboli červená-zelená-modrá je aditivní způsob míchání barev používaný ve všech monitorech a projektorech (jde o míchání vyzařovaného světla), tudíž nepotřebuje vnější světlo (monitor zobrazuje i v naprosté tmě) na rozdíl např. od CMYK modelu.
Každá barva je udána mohutností tří základních barev – komponent (red, green a blue, odtud RGB).
Základní barvy mají vlnové délky 630, 530 a 450 nm. Mohutnost
se udává buď v procentech (dekadický způsob) nebo podle použité
barevné hloubky jako určitý počet bitů vyhrazených pro barevnou
komponentu (pro 8 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 – 255, pro
16 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 – 65535), přičemž čím větší
je mohutnost, tím s vyšší intenzitou se barva komponenty zobrazuje.
Model RGB je možné zobrazit jako krychli, ve které každá z kolmých hran udává škálu mohutností barevných složek. Potom libovolný bod se souřadnicemi (r,g,b) v této krychli udává hodnotu výsledné barvy.
RGB a displeje
Jedno z běžných použití tohoto RGB barevného modelu je ukázáno na dělu barevného elektronového
paprsku, LCD displeje nebo plazmového displeje jako např: televizor nebo monitor počítače. Každý
pixel na obrazovce může být reprezentován v počítači nebo v jeho součástech (jako např. grafická
karta) jako hodnoty pro červenou, zelenou a modrou. Tyto hodnoty jsou převedeny do intenzity nebo
elektrického napětí přes gama korekci tak, že zamyšlená intenzita je reprodukována na displej.
Použitím vhodných kombinací intenzit červené, zelené a modré, může byt reprezentováno mnoho barev.
V roce 2007 využívají běžné zobrazovací displeje 24 bitů na 1 pixel. Toto je obvyklé rozvržení při
8bitech, každý pro červenou, zelenou a modrou, mající rozsah 256 možných hodnot nebo intenzity pro
každou barvu. S tímto systémem, 16 777 216 (2563 nebo 224) mohou byt jednotlivé kombinace –
odstínu, nasycení a jasu specifikovány.
Barevný model CMYK
CMYK je barevný model založený na subtraktivním míchání barev
(mícháním od sebe barvy odčítáme, tedy omezujeme barevné spektrum,
které se odráží od povrchu). CMYK se používá především u reprodukčních
zařízení, která barvy tvoří mícháním pigmentů (např. inkoustová tiskárna). 
Model obsahuje čtyři základní barvy:
- azurovou (Cyan)
- purpurovou (Magenta)
- žlutou (Yellow)
- černou (blacK)
V ideálním případě by byly postačující pouze první tři barvy (model CMY), jejichž subtraktivním složením dohromady by měla vzniknout černá barva. Ve skutečnosti však při použití běžných barviv vzniká barva tmavě šedivá, a zároveň je na rozdíl od ostatních barev černá výrazně levnější, proto většina tiskových technik používá ještě čtvrtou černou barvu.
Převod barev
Před tiskem RGB obrázku je tedy nutné ho převést do barevného prostoru (režimu) CMYK. O tento proces se stará buď ovladač tiskárny, v profesionálním tisku pak tzv. RIP. Ovšem jako není dokonalý model RGB, ani CMYK nepokrývá celou část barevného spektra, určitou část barevného spektra tedy zařízení pracující ve CMYKu není schopno zobrazit. To je patrné z následujícího srovnání barevného spektra RGB a CMYK:
Porovnání s RGB
Porovnání zobrazení v RGB a tisku v modelu CMYK je komplikované, jelikož se jedná o technologie s naprosto odlišnými vlastnostmi. Zatímco laserové nebo inkoustové tiskárny tisknou s určitým rozlišením označovaným jako DPI (dots per inch, body na palec), grafika na obrazovce je zobrazována v rozlišení udávaném jako PPI (pixels per inch, pixely na palec). Zatímco na monitoru lze jeden pixel zobrazit jako kombinaci mnoha různých odstínů RGB (obvyklých 256 intenzit od každé složky tvoří celkem přibližně 16,7 milionů možných odstínů), tiskárna si musí vystačit pouze se čtyřmi odstíny CMYK (od každé složky právě jeden odstín) a efektu různých barev může dosáhnout pouze užitím různých „optických triků“, jako jsou kolísání (en:Dithering) nebo polotón (clonění, en:Halftone). Je zřejmé, že užitím těchto optických technik je výsledná kvalita tisku nižší, než by se mohlo podle hodnoty DPI zdát.
